It's my life.

30. srpna 2013 v 9:15 | Rai. |  diary
Popisky typu- You know my name, not my story- a podobné mi vždycky zdály trapné a o ničem. Nikdo se mi nes-al do života, nikdo mě pořád neřešil a všichni si hleděli svého. Ano, do nedávna. Ani nevím, kdy to začlo. Asi jsem si toho pomalu všímala od toho dne, kdy my na ask přišel krátký text, který ale stál za to. Nevím, že lidi takhle baví nadávat všem anonymně, asi je to těší. Ale tak pokud můžu alespoň takhle někomu udělat radost, okej.


Vlastně pro mě anonymní nadávky nic neznamenají, i ty neanonymní. Neřeším lidi, co řeší mě. To je moje základní pravidlo. Ať se třeba zadusí mým jménem, jejich problém. Ale ten text na asku jsem si musela číst několikrát po sobě. Doopravdy mě vytočil. Hned jsem tu otázku smazala, protože kdybych si ji četla dál, došla bych až ke zrušení mého blogu. Což nechci. Teď ani za nic. Právě jsem ve fázi, kdy se tady cítím jako doma, a to jen díky krásným komentářům. Ovšem ta anonymní slečna mi napsala, že zná můj blog. Že ho pravidelně sleduje a jen čeká, až někoho ze známých v článku pomluvím nebo když budu obkecávat nějakého známého, hned mu ten odkaz pošle. A že se chystá můj blog zveřejnit na facebooku. A ještě plno dalších výhužných zpráv. Nejdřív jsem měla chuť vybuchnout. Pak jsem se napila skvělého mátového čaje a jen jsem se pro sebe usmála. A co, že zná můj blog? Mám si snad podřezat všechny žíly jen proto, že si někdo bude moct přečíst moje články? Alespoň mi zvýší návštěvnost, což v poslední době potřebuji. Nikdy bych nikoho na blogu nepomluvila, navíc o lidech, které znám se většinou ani nezmiňuju. A nestojí mi zato, abych někoho odsuzovala a ještě ke všemu na blogu. Možná jsem svině, ale ne až taková. Takže milá dámo, pokud si tenhle článek přečteš, tak chci abys věděla, že jsou mi ukradené všechny tvoje činy, dej odkaz na můj blog kam chceš, třeba si kvůli tomu vyrvi všechny vlasy, tenhle blog mi přirostl k srdci a já ho za žádnou cenu neopustím. Navíc kde mám tu jistotu, že můj blog opravdu znáš, když si mi na ten ask nenapsala ani odkaz? :)


Ale po ulevení mému srdíčku pokračuji dál. Někteří lidé by si to měli urovnat v těch svých zabedněných palicích. Sama netuším, na koho z mých známých právě narážím (bez ironie), zkrátka už mám plné zuby všech lidí v mém okolí. Jsou to zákeřné svině, které okamžitě odhalí vaši slabinu a pak na ni zaútočí. Dělají velké kamarády, pořád vykládají, že svoje kamarády by nikdy nepodrazili a stejně jim z toho vždycky nějak sejde. A jelikož jsem strašně lítostivý a citlivý člověk, nemůžu vidět, když celá společnost odkopne nějakého toho podivína, jen proto, že se od nich nějak liší. Na škole máme jednu takovou holčičku. Je jí sice 14, ale ona je taková droboučká, že se jí jinak říct nedá. Neměla bych sem o ní sice nic psát, ale já musím. Je to dcera mého trenéra na koních, teď půjde do 7. třídy, protože měla 2 roky odklad. Neustále potřebuje dozor, má zvláštní vyučování s paní vychovatelkou z družiny. Žije si ve svém světě, kde věci mluví a kde běh po školní chodbě znamená cval na koni. I přes tohle všechno je strašně hodná. Celá škola o ní říká, že je to postižený magor, ale ta holka za to sakra nemůže. Vždycky když přijedu ke koním, ona ke mně běží a obejme mě. Nedávno mi vykládala, že se s ní ve škole nikdo nebaví, že nemá kamarády. Co tohle musí být za život ? Dobře, je sice ještě mladá, ale v dospělosti to bude mít sakra těžké. Já jsem se s ní vždycky bavila, bavím a budu bavit. A ať si na mě klidně všichni ukazují, že se bavím s tím magorem, jejich názor mám až někde hodně daleko. Ona je taky člověk a zaslouží si plno kamarádů. Je hodná a všem chce strašně pomáhat. Takových lidí už je taky málo. Jenže to by nemohli všichni soudit jen podle zevnějšku. Jak se mezi lidma objeví někdo odlišný, hned ho všichni odsoudí. Nenávidím dnešní dobu.
Vaše podrážděná Rai.
(stejně vás všechny miluju)
<3 :D
 


Komentáře

1 Autumn Autumn | Web | 30. srpna 2013 v 9:31 | Reagovat

Rai, mluvíš mi z duše, tak nějak mi tvůj článek připomíná i můj život. Nenávidím školu. Hlavně kvůli té věci o které se zmiňuješ...

2 Gabrielle Gabrielle | E-mail | Web | 30. srpna 2013 v 10:29 | Reagovat

Já jsem si ask.fm založila někdy v prosinci nebo v lednu, už ani nevím. Zpočátku jsem tam moc nechodila, přicházely mi jen takové ty normální otázky, někdy i nějaké pěkné věci :) ..po několika týdnech mi začaly chodit i urážky a nadávky. Ale tak víš co, člověk to nějak neřeší - jsou to jenom blbí anonymové, kteří nemají co na práci a mají tak nudné životy, že se musí srát do jiných. Pak mi tam ale začali psát i lidi ze třídy, rozebíraly každý můj cituji "namyšlený výstup u tabule", psali mi jak jsem trapná a že se mnou nechtějí chodit do třídy. Docela mě to mrzelo, jelikož já mám hodně nízké sebevědomí, snažím se to moc neukazovat, ať nejsem pro lidi snadný terč.. no, asi to moc nefunguje, protože mě prostě pořád někdo musí rozebírat -.- a já jsem zase takový typ člověka, co si všechno hrozně moc bere, takže když mi někdo něco špatného řekne, nebo mě pomlouvá, tak se to pak odráží i na mé náladě a jsem taková hodně smutná. Citlivka no :D ..ale kdykoliv jdu k tabuli, tak jsem nervózní, a po tom, co mi začali na asku nadávat, jsem se bála sotva jenom vejít do třídy. Pár pravých kamarádů jsem tam ale měla (a pořád mám), takže jsem se bavila jenom s nimi. Bohužel jsem někomu ležela tak moc v žaludku, že mi začal vyhrožovat, že mě zabije. Opět někdo ze třídy. Pak se mi začaly i ztrácet věci a to už jsem se přiznávám začala i docela bát. Tohle si ale prostě líbit nenechám, už to překročilo hranice. Došlo to k tomu, že se to začalo řešit přes policii a najednou mi přišla na ask "dlouhá omluva" (samozřejmě taky anonymní), jak se ten člověk omlouvá a jak je mu to všechno líto a jak se ve mně spletl a jak jsem fajn.  Ask.fm jsem si už zrušila, díky bohu.
Všechno, o čem jsem tu teď napsala, mi snížilo sebevědomí natolik, že jsem si hrozně moc znechutila naši třídu a od nového školního roku se už nebudu bavit s nikým, kromě pár lidí, kteří mi za to stojí. Od té doby mám pocit, že mě všichni kolem nenávidí a bojím se si ve třídě cokoliv říct nebo prosadit svůj názor. Moc ráda bych řekla, že jsem sebestředná, když si myslím, že mě všichni pomlouvají, ale ono to tak opravdu je. Už s tím nic nenadělám, naučila jsem se to nějak tolerovat a neřešit to, lidi se k sobě prostě chovají opravdu nehezky a to, co si vezmou do hlavy, už nezměním.

Ježiši :DDD moc se omlouvám, že jsem se tak rozepsala, snad to nevadí :D :/ ..tohle je asi nejdelší komentář, jaký jsem kdy napsala :D ..jenom jsem se chtěla podělit o svou zkušenost s askem :)

3 ADELE ADELE | Web | 30. srpna 2013 v 11:43 | Reagovat

Nesnasim skolu!!:-D
chci te pozvat na svou prvni giveaway, kterou najdes na mem blogu!:-)

4 Liven Liven | Web | 30. srpna 2013 v 12:09 | Reagovat

Zlato, nejsi jediná, kdo mám takovej problém. Můj blog zná pár, ne-li víc lidí a ještě tam jsem. Proč? Je mi to úplně u prdele. Je to můj život, můj blog, takže si tam píšu co chci. A věř, že se tam najde nějaká ta dušička z tvého okolí, které ti bude závidět a blog si taky založí. Znám to. Blogový svět je malý, hodně malý.
Neutíkej před tím, hlavu vzhůru!

5 Gabrielle Gabrielle | E-mail | Web | 30. srpna 2013 v 12:55 | Reagovat

Taky se nemáš za co omlouvat :D :)

Nene, doteď nevím, kdo mi to tam psal. Měla jsme pár tipů (někdy to jde poznat jen podle toho jak ta dotyčná osoba píše - např. jestli s diakritikou nebo bez.. atd..), ale pokud to nevím na sto procent, tak je to na nic :/ proto už se s nikým tak moc nepřátelím, už jen představa, že se teď bavím s někým, kdo mi nadával, je pro mě hrozná.. :D štve mě ta nevědomost no :/

Jinak jak jsi psala "Pořád by jenom všem ubližovali a žijou utrpením ostatních." - takových lidí mám ve svém okolí plno :/ je to až smutné.. každopádně, kašli na ty lidi, co tě pomlouvají, většinou je to i o závisti.. prostě máš víc než oni, a oni tento fakt nedokážou unést, a tak tě neustále rozebírají s ostatními.. znám to :/ ..já se řídím pravidlem "klidně si mě pomlouvej za mými zády, protože za mými zády jsi a taky tam zůstaneš" :)

6 Qawp Qawp | Web | 30. srpna 2013 v 18:49 | Reagovat

Shit takovou holku bych fakt něčím praštila -.- Že mají lidi vůbec chuť se takhle plést ostatním do života?

7 MuMie.xo MuMie.xo | Web | 30. srpna 2013 v 19:24 | Reagovat

bože takový krávy blbý miluju.. nic si z ní nedělej hlavně ani nevíš kdo to je tak se na ni vykašli. Chce tě vytočit a třeba ani tvůj blog nezná.. My na základce měli kluka který byl autista. Má prostě vlastní svět ale je straně chytrej.. Musí mít ale taky vlastní učiteku, která je pořád s ním. My se s ním bavili a byli jsme ti barevní a těm které neměl rád říkal černobílí:D Ale většina děcek si z něj dělala srandu a občas mi ho bylo líto.. Ale většina ho měla ráda:))

8 Liitokala Liitokala | Web | 30. srpna 2013 v 22:17 | Reagovat

Tvůj přístup je mi více než sympatický, myslím, že to nijak jinak rozumně ani řešit nejde. A moc mě těší, že máš tenhle blog ráda, protože já taky a je milé, že tu bude dál :-)
Ta slečna, o které píšeš... mám takové lidi ráda (proto možná dělám to, co dělám) a reakce některých mi přijdou až nepochopitelné...

9 Sonia Sonia | E-mail | Web | 31. srpna 2013 v 15:28 | Reagovat

Úžasnej pohled na život, trochu podobný s mým. My jsme na škole máme postiženého kluka, který je na vozíčku. Nikdo na něj nekouká s vyvalenýma očima ani něco podobný. Myslím že ho ani neurážejí a jelikož nemá naše škola výtah, tak má na pomoc do schodů jednu vychovatelku a někdy prostě když vidí někdo, že potřebuje pomoct, tak jdeme za ní (jako někdo/kdokoliv od nás ze školy) a pomůžeme jí. Takže si myslím že se k němu chováme normálně.... Netvrdím že na škole nemáme vyvrhele, ale tak když se někdo chová tak jak se chová (nechci uvádět přímí příklad) nesmí se divit, ano je to on, ale někomu/většině jeho nebo její chování vadí...

Jo ten nápis You know my name, not my story... a podobné mi taky příjdou trapné (nechápu co si ti lidi o sobě myslí-.-)

Jasně anonymní hateři, co nadávaj a pod. Dřív jsem chodila na ask a četla si na různých profilech 'otázky' a tak. Vždycky jsem kroutila hlavou nad tím, že někdo prostě tohle napíše... lidi začínají být čím dál divnější.

10 balisur balisur | Web | 31. srpna 2013 v 22:27 | Reagovat

ve třídě jsem taky měla (min. čas, protože jdu na novou školu) holku, se kterou se nikdo až na mě a ještě jednu moji kamarádku nebavil. Ta holka byla odlišná ale hlavně v tom, že byla (a pořád je!) upřímná, a když ti řekne, že pomůže, tak opravdu víš, že se na ni můžeš spolehnout :) prvně jsem se s ní začala bavit hlavně z takové lítosti, protože od ostatních se jí dostávalo chování, které se občas jistě dalo i přirovnat k psychické šikaně, ale nějak se jí podařilo najít si místo v mým srdci a staly se z nás dobré kamarádky :) a proč to říkám...protože si myslím, že by člověk měl kašlat na něco, co o něm říkají ostatní:)

11 Rivee* Rivee* | Web | 1. září 2013 v 16:53 | Reagovat

Tyhle anonymní nadávky a výhružky fakt nesnáším. Ti lidé nejsou ani schopní napsat své jméno, nebo odkaz na blog, protože se asi bojí, co bys jim na to napsala, nebo co. Nadávat umí, ale jenom anonymně. To je ale odvaha. :-? :D
Jinak té holčiny mi je líto. Je strašný, že ostatní odsuzují, když jí vůbec neznají, jen podle vzhledu, prvního zdání.
Já taky nepatřím ve třídě mezi nejoblíbenější, ale ti lidi tam se už naučili neodsuzovat hned. Já jsem se tam našla s pár holčinami a spoečně je nám fakn. Nikdy bych je nevyměnila.

12 Rivee* Rivee* | Web | 1. září 2013 v 16:54 | Reagovat

[11]: fajn :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama