Říjen 2013

TAG: Mein liebster blog award (3)

31. října 2013 v 20:44 | Rai. |  Mein liebster blog award
Tak je tu další TAG. Sice ten stejný, ale nevadí. Tentokrát odpovím na otázky od Aww*:3 a zase odpovím jen na otázky a nebudu nikoho nominovat, ani vymýšlet další otázky. Popravdě už mě ten TAG začíná štvát, je všude. Ale stejně mě jeho vyplňování a čtení na ostatních blozích baví. No, tak copak zajímavého se o mě dozvíme dál? :D

Otázky a odpovědi:
- Nejoblíbenější horor?
Scary movie :D Ale ne, to horor opravdu není. Nemám horory ráda. Jediné, co jsem kdy viděla byly Paranormal activity. Viděla jsem jen čtyřku a ta byla o ničem. Takže nevím. Pro mě je tak trošku horor i Harry Potter :D Ale nejoblíbenější nemám. Nedívám se na ně.

TAG: Mein liebster blog award (2)

30. října 2013 v 10:08 | Rai. |  Mein liebster blog award
Ahoj, tak jsem se nakonec rozhodla, že od každé bloggerky vyplním už jen těch 10 otázek. Nebudu vypisovat 10 věcí o sobě, nebudu vymýšlet dalších 10 otázek a už nikoho nebudu nominovat. Můj mozek není tak výkonný na to, aby dokázal pětkrát po sobě vymyslet tolik jiných věcí o mně a dalších otázek. Dneska se vrhnu na otázky od Liitokaly, které děkuju za nominaci :) Sice vím, že nikoho to nebaví číst, ale mě to baví vyplňovat. To je ale pech :D

Otázky a odpovědi:
- Jak se dneska máš?
No, mám se trošku nevyrovnaně, jelikož jsem vstávala o půl osmé a to u mě není zvykem.Taky trpím depresí, protože mám moc tlustá stehna a roste mi břicho. Ani cvičení a pravidelná strava to nedokážou zastavit. Ale jinak dobře :D

TAG: Mein liebster blog award (1)

29. října 2013 v 12:00 | Rai. |  Mein liebster blog award
Tohle je asi první TAG na tenhle způsob, na který jsem narazila. Když mě Vintilla nominovala, chvíli jsem netušila vůbec o co jde. Později jsem četla TAG na ostatních blozích. Okamžitě mě zaujal a čekala jsem až budu mít volný čas, abych se do něho mohla pořádně pustit. Tuším, že dopadně katastrofálně, but who cares? Jelikož jsem byla nominovaná ještě od dalších 5 bloggerek, vyplním všechny TAGY, postupně. Takže VŠEM děkuju za nominaci a lets gou.
Informace a pravidla, kterými se musím řídit:
- Musím o sobě napsat 10 věcí
- Musím odpovědět na 10 otázek, které vymyslela osoba, která mě nominovala
- Vymyslím dalších 10 otázek (což u mě dopadne hůř než celý TAG) a nominuji dalších 5 bloggerek
- Nominovaným to oznámím

what should i do?

28. října 2013 v 13:56 | Rai. |  diary
Dobře, nejdřív se asi zase omluvím. Už mě nebaví každý článek začínat omluvou, ale co nadělám. Nejsem dost schopná na to, abych článek přidávala každý den. Vymlouvám se na to, že nemám čas. Já ho sice nemám, ale samozřejmě ten volný čas se u mě najde, ale mně se tak nechce nic přidávat. Mohla bych se ale už začít snažit, pokud o blog nechci přijít. Vždycky to u mě začne tak, že jsem neaktivní a pak nakonec skončím. Ale s tímhle blogem je to doufám jinak.
Od pátku už jsem se chystala na ty hody. Nenávidím hody. Příjde mi to strašně trapné a prostě se mi to nelíbí. Ano, přesto jsem šla :D V pátek byla předhodová zábava, na které jsme s kamarádkou byly až do 4 do rána. Tancovaly jsme snad na každou písničku a neustále jsme choily za DJem objednávat další písničky. Nejlíp jsme si asi zatancovaly na Nirvanu :D V sobotu se chystala máj a mašličky, kytičky, mucíčci :DD Prostě jsme navazovaly s holkama krepáky na máj, dělaly mašle s rozmarýnem a tak dále :D A včera už se konaly hody. Šla jsem s kamarádem, je mu 20.

and we danced

19. října 2013 v 20:05 | Rai. |  diary

Mám momentálně spoustu nápadů na přidání článků, což se často nestává, ale vzhledem k tomu, že se toho u mě událo až moc, nechám ty články na jindy a jdu klasicky a opět na deníček. Začnu tím, proč jsem zase tak strašně aktivní. S notebookem je to čím dál horší, myslela jsem si, že jsem vir odstranila (teda já ne, tatíček), ale očividně ne. Nemůžu se dostat na facebook, přitom jsem se včera u kamarádky dokázala normálně přihlásit. Pár dalších stránek, které jsem pravidelně navštěvovala se mi ani načíst nechce. Naštěstí blog mezi ně nepatří.

Asi kdybych měla přístup na fb, momentálně bych článek nepsala :D Ale co jiného mi zbývá ? Ale celkově se mi s notebookem špatně pracuje, jelikož ani nemůžu otevřít žádný grafický program a jediné co mi jede je google chrome. Takže zítra ráno musím nechat noťas přeinstalovat. Předpokládám že to zase bude na celý den, takže jsem nadšená. Nejsem přece ale závislák (no dobře, jsem), takže to ten jeden den nějak vydržím. Včera jsem byla na té zábavě.

life is cruel

16. října 2013 v 23:42 | Rai. |  diary
No takže notebook už je trošku funkční. Ne úplně, ale na internet přístup mám. Mám teď hrozný fofr. Jak ve škole, tak v osobním životě (oh, jak strašně knižně to zní :O). Právě mám tu náladu, kdy mám chuť všem dokázat, že si můžu dělat co chci a říkat všechny svoje názory a jim to může být jedno. Jsem zase plná nenávisti. Tentokrát za to můžou hlavně učitelé. Oni ale ti chudáci nevinní nemůžou za to, že se neučím a oni mně pak musí dávat trošku horší známky. Nevím jestli se tady do konce týdne ještě ukážu. Víkend mám celý zaplněný. Kamarád má 20, takže se v sobotu bude slavit a v neděli je v jednom velkoměstě kousek od nás předhodová zábava a přijede tam naše bývalá spolužačka, takže se s holkama chystáme. Už nás vidím, všechny poprvé na zábavě mezi ožralcema :D Bude to zajímavá podívaná. A ještě než se rozepíšu, děkuji Vintille za nominaci v tagu. Jak jsem si ho tak pročítala, vypadá hodně zajímavě a těším se až se na něho vrhnu. Snad to bude co nejdřív. No a ještě než se rozepíšu, prosím, neberte mě jako blázna. Jen se potřebuju vypsat z dnešního zážitku.

Momentálně je mi strašně. Ještě nikdy jsem se takhle necítila. Sevřeně, zoufale a hlavně zranitelně. Dneska se mi stala divná věc. Byla jsem s rodičema v Brně ve Vaňkovce. Po asi 3457642 letech jsme šli k McDonaldovi. Přede mnou stál nějaký kluk, netuším kolik mu mohlo být, ale rozhodně víc jak 20. Stál ke mně zády a objednával si jídlo. Pak se na mě otočil a chtěl projit. Doprčic, už se mi zase derou slzy do očí. Ano, brečím. Po hodně dlouhé době.

happy birthday naruto & pervert

10. října 2013 v 16:06 | Rai. |  diary
Ohh ano, dneska je opravdu váznamný den. Hlavní postava toho nejúžasnějšího seriálu na světě má narozeniny. Kdo by to asi mohl být? Hmmmmmm neutuším. Že by Naruto? Jistěže Naruto! A zároveň s tím výjde i nový díl seriálu, takže je samozřejmě potřeba to oslavit. Kecám :D Dobře, už jsem klidná a začnu psát jako normální člověk. No, polonormální člověk. Dobře, buďme k sobě upřímní (:DDD). Ještě než začnu probírat dnešní velevážené téma se vám chci omluvit za mou krásnou aktivitu. Neměla jsem teď přes týden vůbec čas. Takže dopíšu článek a jdu se po dlouhé době konečně vrhnout na vaše články a na jeden email, na který se tak těším (ta slečna ví :D).

Dobrá tedy, jdu k novinkám, jelikož jsem dlouho nepsala. Do tělocviku ještě nechodím, měla jsem přece zlomený prst, ale na koně jsem si samozřejmě včera už domluvila :DD V sobotu vyrážím zase po dlouhé době do stáje, nehorázně se těším. Bylo pro mě utrpení, když jsem musela jen sedět doma a mít ruku v klidu (stejně jsem s tou sádrou dělala kraviny a v klidu jsem rozhodně nebyla). Proč mám pocit, že jsem nějak z toho psaní vypadla a píšu jak 5ti leté dítě ? Možná aj to to napíše líp.

alone? sure

5. října 2013 v 19:09 | Rai. |  diary
Nejradši bych začla klasickou větou, ale protentokrát se uklidním. Takže.. zase jsem slibovala jak bude přibývat plno článků. Doteď se nic nedělo. Nechápu, kde beru tu návštěvnost (jo, 40 lidí denně je pro mě hodně), když vůbec nekomentuju a na blog kašlu. Každopáně všem za to děkuju. Momentálně mám... depresi ? No, zase až tak daleko to nezačlo, ale cítím se strašně sama. Tentokrát bez srandy. Ikdyž ono je u mě těžké poznat, kdy něco myslím vážně, když všechno myslím ironicky a ze všeho si dělám srandu. Ale teď jsem vážná (a toho si važte, jelikož se to často nestává) a hlavně upřímná. Alespoň k někomu můžu být. Jistěže, když mě nikdo tady nezná. Doufám. Není to tak dávno, co jsem si stěožovala, že nikoho nemám. Na začátku školy jsem si konečně sedla se svou asi jedinou kamarádkou. Je skvělá, mám ji ráda, věřím jí, ale stejně se pořád cítím tak nějak prázdně.


Možná jsem to už chytla z Naruta, kde pořád mluví o tom, že je potřeba zaplnit díru v srdci -__- Ano, celé dva díly nebyly o ničem jiném. Ale zpět k tématu (tohle bude zase sloh, převelice se omlouvám), k Narutovi samozřejmě později. Všichni lidi, se kterýma jsem měla lepší vztah, všichni do jednoho mi lezou na nervy. Nejlepší kamarád se mi tak zprotivil, že na něho nemůžu ani pomyslet. Všichni si myslí, že si můžou dělat co chtějí, že svět patří jim. Všichni se začli chovat tak bezohledně, hnusně. Nikdo mi neublížil, nikdo mi nenadává, já jsem jenom začla víc vnímat své okolí. Ani jeden z nich si neváží toho, co mají. Včera mi sundávali sádru. Nemocnice byla plná nemocných dětí.

Knihovnice Rai.

3. října 2013 v 11:02 | Rai. |  diary
Dobře, začnu klasickou obkecávačkou Naruta, kdy nikdo netuší o čem to melu, ale můj výraz se podobá dítěti o Vánocích. Včera jsem byla doma ze školy, ráno jsem měla teplotu a strašně jsem kašlala, takže jsem pro dobro mých spolužáků zůstala doma. Celý den jsem ležela s notebookem v posteli ponořená do Naruta. Konečně jsem se k tomu dopracovala. K tomu momentu na tomle obrázku. Nechci říkat o co jde, přecejen bych možná někomu prozradila víc, než by chtěl vědět.

Každopádně dneska jsem pokračovala a užívala jsem si ty 2 dokonalé díly, ve kterých po tak dlohé době konečně vystupovala moje nejoblíbenější postava ze seriálu. Ano, Itachi (kdo to je, že?). Měla jsem zase tak dvoutýdenní pauzu, protože jsem neměla na sledování čas, ale díky obrázkům z tumblr jsem se tak trochu dozvěděla, co se nejspíš dělo v díle 332. Stalo se tam něco, na co čekám hrozně dlouho, ikdyž ještě ani u posledního dílu nejsem, ale stejně jsem v to doufala. Hrozně mě mrzí, že se nemůžu podělit o víc, jelikož skoro nikdo z vás Naruta nesleduje.

All time low- A love like war

1. října 2013 v 13:10 | Rai. |  favourite music
A jéje. Zase hudba. Vadí vám to ? Mě totiž v poslední době hrozně baví doplňovat playlist. To, že zrovna není o čem psát, protože se u mě nic neděje už se nepočítá. Berme to tak, že miluju hudbu a musím se s někým o ni podělit. Ale ne, zase přeháním. Dneska jsem doma ze školy, jsem nemocinkaná (simulant :D) a za chvilku se jakožto nejnemocnější člověk chystám s mamkou na hříbky -_- Takže bych na jiný článek neměla ani čas.

Popravdě ještě o prázdninách by mě nenapadlo, že někdy začnu ATL poslouchat. A bum. Poslouchám je. Jako drsná deváťačka přece musím poslouchat drsnou hudbu, no ne? No já si myslím. Tahle písnička byla první, kterou jsem od kluků slyšela. A taky se stala mojí nejoblíbenější, z těch všech. Takže si samozřejmě zaslouží kralovat dalšímu mému duchaplnému článku. Sou, let's gou, chci slyšet vaše názory. Kritizujeme, chválíme, ale jenom upřímně!