life is cruel

16. října 2013 v 23:42 | Rai. |  diary
No takže notebook už je trošku funkční. Ne úplně, ale na internet přístup mám. Mám teď hrozný fofr. Jak ve škole, tak v osobním životě (oh, jak strašně knižně to zní :O). Právě mám tu náladu, kdy mám chuť všem dokázat, že si můžu dělat co chci a říkat všechny svoje názory a jim to může být jedno. Jsem zase plná nenávisti. Tentokrát za to můžou hlavně učitelé. Oni ale ti chudáci nevinní nemůžou za to, že se neučím a oni mně pak musí dávat trošku horší známky. Nevím jestli se tady do konce týdne ještě ukážu. Víkend mám celý zaplněný. Kamarád má 20, takže se v sobotu bude slavit a v neděli je v jednom velkoměstě kousek od nás předhodová zábava a přijede tam naše bývalá spolužačka, takže se s holkama chystáme. Už nás vidím, všechny poprvé na zábavě mezi ožralcema :D Bude to zajímavá podívaná. A ještě než se rozepíšu, děkuji Vintille za nominaci v tagu. Jak jsem si ho tak pročítala, vypadá hodně zajímavě a těším se až se na něho vrhnu. Snad to bude co nejdřív. No a ještě než se rozepíšu, prosím, neberte mě jako blázna. Jen se potřebuju vypsat z dnešního zážitku.

Momentálně je mi strašně. Ještě nikdy jsem se takhle necítila. Sevřeně, zoufale a hlavně zranitelně. Dneska se mi stala divná věc. Byla jsem s rodičema v Brně ve Vaňkovce. Po asi 3457642 letech jsme šli k McDonaldovi. Přede mnou stál nějaký kluk, netuším kolik mu mohlo být, ale rozhodně víc jak 20. Stál ke mně zády a objednával si jídlo. Pak se na mě otočil a chtěl projit. Doprčic, už se mi zase derou slzy do očí. Ano, brečím. Po hodně dlouhé době.


Uhýbala jsem mu stranou a podívala se jak vypadá. Dá se to těžko popsat, mám z toho hysterii. Ten kluk měl jedno oko přivřené, mžoural ním a druhé měl posunuté doprostřed obličeje. Měl zkrátka zmutovaný obličej a to druhé oko měl zavřené. Nedíval se ním. První co se mi vybavilo bylo to, jak musel mít všechno těžké. Všichni se na něho dívají jako na divného netvora a neberou ho za sobě rovného. Všichni se mu uričtě smáli a neměl kamarády. I v té Vaňkovce byl sám. Když se na mě podíval, tak jsem rychle sklopila zrak, aby neviděl jak strašně mě ten pohled na něho dostal. Nemyslím to zle, spíš.. soucitně. Obešel mě a stoupl si za mě. Okamžitě se mi nahnaly do očí slzy a pak se spustila ta hysterie, kterou jsem nemohla zastavit. Bylo mi jedno, že kolem mě jsou všude lidi, že se na mě dívají jak na debila. Když se na mě rodiče otočili a divili se, co se mně stalo, zmohla jsem se jen na: "To je tak nespravedlivý." Uviděli toho kluka a hned mě pochopili. Když jsme si sedli ke stolu, jenom jsem si dala ruce do dlaní a brečela. Ještě nikdy se mi tohle nestalo, ale já ten pláč nemohla zadržet. Život je nespravedlivý. Proč někteří mají vše, co chtějí, jsou zdraví a jiní musí takhle trpět? PROČ? Copak si to ten kluk nějak zasloužil? Sice ho neznám a netuším o koho šlo, ale je to taky člověk a má právo na plnohodnotný život. Obdivovala jsem ho. Po cestě pryč koukal do mobilu a někomu psal. Tak jako zdravý člověk. Takoví lidé mají úplně jiné hodnoty. Neřeší, že mají mobil na nic a nemůžou mít iPhone, neřeší že jejich láska miluje někoho jiného, neřeší špatnou postavu, křivý nos a odstáté uši. Asi zním strašně směšně, ale za tu chvilku, co jsem se na něho podívala jsem si uvědomila tak strašně moc věcí. Určitě jsem je na blog už vypisovala, ale musím se opakovat. Jedná se samozřejmě o to, že lidé si vůbec neváží toho, co mají. Řeší sračky, ale už nejsou vděční za to, že jsou zdraví, mají střechu nad hlavou a dostatek jídla. Lidé jsou nevděční, zlí a odporní. Ne všichni, ale mám pocit, že takových hajzlů je čím dál víc. Nejsem sice věřící, ale děkuju za to, co mám. Taky bych si měla víc začít všeho vážit, mohla bych na tom být daleko hůř. Ale jsem zdravá, moje rodina taky a máme se dobře.

Proč si připadám jak psychopat?
 


Komentáře

1 S-hejvi S-hejvi | Web | 17. října 2013 v 7:27 | Reagovat

to je smutné:/ máš pravdu - život je nespravedlivý..

2 Gabrielle Gabrielle | E-mail | Web | 17. října 2013 v 14:33 | Reagovat

Moc hezky napsáno :/ určitě soucítím s tím klukem, už z tvého popisu mě to dostalo :/
..přiznám se, že taky řeším "sračky". Pořád si říkám, jak se mi vše hroutí, přitom mám vše - jsem zdravá, mám super rodinu a pár kamarádů.. měla bych si toho více vážit a myslet na to častěji..

3 Less Less | Web | 17. října 2013 v 17:27 | Reagovat

Nejsi žádny psichopat-_-
a článek jsi napsala ůplně úžasně. Život je nespravedlivý,ale my už s tím nic neuděláme. ten kluk mě smůlu,asi byl v minulém životě nějaký pěkný boháč. :DD
ale naprosto tě chápu,sice nevím co bych dělala,ale něco podobného se mi stalo. je to hrůza.
musíme být rádi za to co máme,v tom máš naprostou pravdu. ale někdy si to neuvědomíme, až už je pozdě.

P.S: ano jedu do Brna,o prázdninách ;)) můžeme se domluvit,po e-mailu;)*

4 Matryoshka Matryoshka | Web | 17. října 2013 v 18:30 | Reagovat

To není divný ani trochu.

Taky jsem si to uvědomila.

A taky to, že s tím ve většině případů nic nezmůžu.

Tak to je, bylo a bude. ^J^

5 Marianne Marianne | Web | 17. října 2013 v 19:14 | Reagovat

Psychopat nejsi, taky by mi to bylo líto. Máš pravdu, život je nespravedlivý..:(

6 Livušik Livušik | Web | 17. října 2013 v 20:12 | Reagovat

Určite nie si psychopat skôr by som povedala, že správny človek, ktorých je teraz málo.
Život je strašne nespravodlivý :/.

7 the lizz. the lizz. | Web | 18. října 2013 v 17:03 | Reagovat

když jsem četla o tom klukovi, úplně jsem měla slzy v očích :/ chudák, fakt mi to je líto.. je fakt, že si zdraví lidi vubec neuvědomují, jake štěstí mají...

8 Liitokala Liitokala | Web | 18. října 2013 v 17:33 | Reagovat

Asi vám budu připadat trochu divná, ale podobné situace už ve mně emoce moc nevyvolávají. Nesmějí, jinak bych se vzhledem ke svému zaměstnání brzo zbláznila. :-(  Ale máš pravdu v tom, že život je nespravedlivej. Je, a hodně. A nejvíc na něj nadávají ti, kteří by nemuseli. Lidé, které život opravdu semlel, většinou mlčí. :-(

9 Liven Liven | Web | 19. října 2013 v 14:59 | Reagovat

Je to hnusný pocit, když vidíte člověka, který má nějaké omezení třeba nemocí a vy mu nemůžete pomoct. Protože nevíte jak. Chápu jak si se cítila. :)

10 Aww*:3 Aww*:3 | E-mail | Web | 19. října 2013 v 16:07 | Reagovat

Souhlasím..! Někdo páchá sebevraždy, nikdo si neváží toho co má..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama