Právě jsem si asi zlomila nos. To je tak, když člověk kýchá a omylem se mu do cesty připlete ruka a na tu s trhnutím narazí. Nepředpokládám, že se to stává lidem každej den, mně ovšem často. No, teď asi přejdu opět ke změnám v mým láskou překypujícím životě. Ach ta ironie. Moje nálada se nezměnila. Možná jsem se trošku odklonila od sebevraždených úmyslů, nejsem přece psychopat, ale pořád mi zůstala ta nálada, že chci být sama. Po celý prázdniny jsem vyšla ven z domu jen jednou a to včera, když jsem s kamarádkou šla na tu nejluxusnější párty, na jaké jsem kdy byla. Pořadatelé ji hrdě nazívají Neonová párty. A tady v tom našem zapadákově se to opravdu dalo brát jako luxus. DJ zahrál snad všechny naše oblíbený písničky a mně v těch chvílích bylo úplně jedno, jestli mě někdo pozoruje. Dělala jsem všechny pohyby, který jsem dokázala vyvinout. No, musel na nás být komickej pohled, ale naši společníci v celé místnosti nevypadali o nic líp. Potkaly jsme se tam s bývalýma deváťákama, ti nám furt kupovali panáky, samozřejmě jako slušný holky jsme přijaly jen jednoho a stejně jsme půlku obsahu skleničky vylily na zem, protože se kolem potáceli trošičku víc opilí pařmeni a bylo fakt těžký se jim vyhýbat. Taky jsem se tam potkala s kamarádem, se kterým máme takovej komplikovanější vztah, ale stejně pořád dobrej. Po dlouhé době jsem si s ním zase pěkně pokecala zjistila jsem, že to není takovej hajzl, jak jsem si myslela. Celkově jsem si včera pořádně pročistila hlavu a přece jen je mi trochu líp.











