28. prosince 2013 v 20:51 | Rai.
|
Právě jsem si asi zlomila nos. To je tak, když člověk kýchá a omylem se mu do cesty připlete ruka a na tu s trhnutím narazí. Nepředpokládám, že se to stává lidem každej den, mně ovšem často. No, teď asi přejdu opět ke změnám v mým láskou překypujícím životě. Ach ta ironie. Moje nálada se nezměnila. Možná jsem se trošku odklonila od sebevraždených úmyslů, nejsem přece psychopat, ale pořád mi zůstala ta nálada, že chci být sama. Po celý prázdniny jsem vyšla ven z domu jen jednou a to včera, když jsem s kamarádkou šla na tu nejluxusnější párty, na jaké jsem kdy byla. Pořadatelé ji hrdě nazívají Neonová párty. A tady v tom našem zapadákově se to opravdu dalo brát jako luxus. DJ zahrál snad všechny naše oblíbený písničky a mně v těch chvílích bylo úplně jedno, jestli mě někdo pozoruje. Dělala jsem všechny pohyby, který jsem dokázala vyvinout. No, musel na nás být komickej pohled, ale naši společníci v celé místnosti nevypadali o nic líp. Potkaly jsme se tam s bývalýma deváťákama, ti nám furt kupovali panáky, samozřejmě jako slušný holky jsme přijaly jen jednoho a stejně jsme půlku obsahu skleničky vylily na zem, protože se kolem potáceli trošičku víc opilí pařmeni a bylo fakt těžký se jim vyhýbat. Taky jsem se tam potkala s kamarádem, se kterým máme takovej komplikovanější vztah, ale stejně pořád dobrej. Po dlouhé době jsem si s ním zase pěkně pokecala zjistila jsem, že to není takovej hajzl, jak jsem si myslela. Celkově jsem si včera pořádně pročistila hlavu a přece jen je mi trochu líp.

Už vidím, jak vás moje příhody strašně zajímají, ale kam jinam to mám napsat, než na blog, kde mě díkybohu nikdo nezná? Momentálně vedle mě leží dvě přihlášky na střední školy. Po hodně dlouhým rozmýšlení a několika variantách jsem se konečně rozhodla, kam jít. Všichni si podávají dvě přihlášky, jenom já si podávám jak idiot jednu, protože druhou školu jsem si prostě nedokázala vybrat. Teď už jen doufat, že mě vezmou, jinak jsem v koncích. Teď si uvedomuju, že jsem vám ani nepopřála hezký Vánoce. A opožděně už to taky nemá smysl. Myslela jsem na to, že článek napíšu aspoň na mobilu, ale ani na to mi nezbyl čas, když jsem celý Vánoce projezdila po příbuzných. Tohle mě na svátcích fakt štve, člověk nemá chvilku klidu, neustále žere a musí uklízet. V ani jednom nevidím žádný plus. Možná jenom to, že aspoň jednou za rok mám pokoj luxusně uklizenej. Asi raši skončím. Už kdákám nesmysly, který jsou všem úplně jedno. Asi vám na závěr jenom nečekaně řeknu, že miluju Naruta a strašně mě štve, že další díl výjde až 9.1. a že mě taky strašně štve že Death note má tak málo dílů. Ale anime budu milovat navždycky, to se vsaďte. Mimochodem, proč to sem píšu?
Já jsem teď raději zase mezi lidmi. Protože když jsem sama, nedopadá to moc dobře, protože:
samota → hudba (Lana) → přemýšlení → smutek → pláč → mega depka → špatné sebevražedné myšlenky..
Takže se snažím se zabavit a na každý den si něco naplánovat. Pak jenom vždycky přijdu domů a jsem tak unavená, že jenom napíšu článek na blog a jdu spát.