



Můj spolužák taky sleduje Naruta atp. prostě anime. Já jsem spíš ráda ve společnosti a lidi (ale jenom některý)
Hele víš co..každý má den nebo dny,kdy si myslí,že je na všechno sám :) Já jsem veselej optimistickej člověk a docela čumim,že teď pár dní jsem na tom taky nebyla moc dobře.Jestli nechceš být smutná a chceš se zase smát,tak musíš pro to něco udělat a když chceš,tak to dokážeš :) Je dobře,že si na nic nehraješ a seš sama sebou ;)
Docela rozumím, že nemáš náladu na lidi, taky ji nemám... Má ráda Vánoce, ale u nás jsou pokaždé hrozné psycho, takže mi na té náladě moc nepřidaj
. No nic, to zas přejde...
Se sledováním anime zkušenosti nemám, ale měla jsem období, kdy jsem hodně malovala a psala jsem příběhy. Toho psaní jsem pak radši nechala, protože jsem došla do fáze, kdy jsem se začala bát, že z se toho vymyšleného už nedostanu zpátky... (To zní divně, no nic...)
Brzo se uzdrav! ![]()
Když jsme na ten díl naruta koukaly s kámoškou, tak sme u toho taky bulely jak mimina
ale ona je teda víc jako ty .. mě rozbulí každý umírající štěňátko, ale ona je podobnej tvrďák jako ty ![]()
Ale no taaak, každej má občas krizi a nesnáší lidi, ale to neznamená, že bys kolem sebe neměla přátele :) Jsi užasná, to si pamatuj, tak si zbytečně nekaž náladu takovýma myšlenkama o Vánocích:)
Taky se občas potřebuju vypsat.. Teď momentálně se mi to ale nijak nedaří a moje články se nějak čím dál tím víc zmenšují.. Prostě nevím co psát
Když umře někdo z filmu nebo seriálu, koho jsem měla ráda brečím strašně takže vůbec nejsi sama.. Ale u filmu si ráda pobřečím. Vůbec mi nepřipomínej nějaký lidi, klidně bych žila někde úplně sama a měla jen spoustu zvířátek:3
Taky jsem si takovým obdobím prošla a uvidíš, že časem se to spraví a fakt vím, o čem mluvím. Není to jen, abych tě uklidňovala. Je škoda, že na tobě blízcí sledují, že jsi i zvážnila. Já ti něco poradím, když už je mi těch 20 let.
Prostě si užívej života, jsi mladá, není čas na to, abys byla pesimistická a na život takhle nahlížela, raduj se z maličkostí a ty lidi, kteří ti tak vadí a kvůli kterým nemůžeš ani vidět fb úplně ignoruj, nenechej se jimi nějak rozhodit, to je jen plýtvání energie. :)
Mě si anime nikdy nezískalo, nějak mi to není blízko, ale věřím tomu, že jsi v tom našla únik jako třeba já v knihách. To, co mi dávají knihy, mi nedávají žádné filmy ani seriály, to se nedá ani popsat. :)
Snad ti bude brzo lépe a uzdravíš se, pak až budeš zdravá se zkus koukat na život jinak než teď. Třeba ti tenhle komentář pomůže, budu doufat, že jo.
Tvůj blog mám hrozně ráda a mrzí mě, že jsem tu tak dlouho nebyla, ale kvůli škole nemám čas téměř na nic, takže ani na můj milovaný blog a na komentování mých oblíbených blogů. Hrozně mě to mrzí. :(
A chtěla jsem ti moc poděkovat za krásný komentář k recenzi, opravdu jsi mě potěšila. Jsem ráda, že díky mé recenzi ses porozhlídla po knize Skála a udělalo mi radost, že si myslíš, že mé recenze jsou skvělé. Vážím si toho. :)
Že by v tom doopravdy něco bylo?
Ségra od mé nejlepší kamarádky začala být naprosto posedlá anime a už se pro ní hledá psycholog protože se zcela uzavřela do sebe. Ale nebudu to tu nějak hrotit, možna to je jenom taková menší shoda náhod :)
Já taky nedávno měla to období, kdy jsem na nikoho neměla náladu. A na Facebook se mi teď taky dvakrát nechce. Někdy jenom ležím v posteli, poslouchám hudbu a přemýšlím a tak je mi nejlíp. A nebo taky nejhůř.
Nedávno jsem měla taky ten pocit, že nikoho nemám, a dvě hodiny v kuse jsem brečela. Ale to byla fakt síla.
..a pak jsem usnula a nějak se z toho vyspala a dneska je mi suprově :)
Neboj, ono to přejde, a někdy je lepší mít jen jednu nebo dvě opravdové kamarádky, než plno falešných :)
Po pravdě měla jsem úplně to stejný období Rai ;) asi tak okolo ledna to na mě přišlo. Nic mě nebavilo, začala jsem pitvat věci do podrobností a i když umřel někdo, koho jsem vůbec neznala, tak jsem nemohla udržet slzy. Bylo to strašné. Pokračovalo to celé prázdniny. V srpnu jsem se na táboře přesvědčila o tom, že lidi jsou nesmírné svině a měla jsem nesmírnou chuť něco udělat. Byl to ten nejhorší tábor na světě. V září jsem do školy nastoupila plná elánu, energie a se smíchem ovšem po měsíci mě to zase přešlo. Nesnáším tam ty lidi nebo spíše ne že nesnáším, ale nemám je ráda. Mám tak dvě kamarádky a zbytek se se mnou baví jen proto, že je ten daný se mnou ve třídě. Je to dost zdrcující. Nemám nikoho. Dvě kamarádky, mamku a přítele. Alespoň tohle mě dokáže uklidnit. Ale neboj se ono to přejde :) stačí si zacvičit nebo něco takového :) poslední dobou jsem zase ta vysmátá Denča :) btw. fakt hodně jsme si podobný Rai :) bude to lepší věř mi ;)