my fucking feelings

22. prosince 2013 v 20:54 | Rai. |  diary
Neprospívá mi celé dny ležet v posteli a být sama. Dobře, možná v tom hraje roli to, že jsem přes Vánoce nemocná, což se mi už předminulej rok povedlo a za moc to nečekaně nestálo. Dneska nemám ani chuť psát spisovně. Potřebuju se totiž upřímně a narovinu vypsat. Nemám to komu říct. A nemyslete si, že si tady hraju na chudinku. To jenom ze mě polezou kecy, který hrdě nazývám myšlenkama. Je zajímavý, co mně samota dokáže vyplodit v hlavě. Nesmím být víc jak den mimo školu, protože ta mě udržuje v tom každodenním, pravidelným režimu, musím se učit, do toho mám ještě koně, takže nemám čas na přemýšlení nad kravinama, který mě akorát deprimují. V pátek jsem se probudila s horečkou, ale jelikož jsme si dávali ve škole dárky, kvůli kamarádce jsem šla. Nacpaná dvěma paralenama jsem celej den přežila a ještě jsem zvládla jít do streetu. Pak jsem šla na návštěvu ke kamošce, jako každej pátek a tam to na mě zase přišlo. Takže celej víkend ležím. Jsem z toho fakt nadšená.

Chce se mi brečet. Nevím, jestli je to tím, že v Death note už jsem se dostala k dílu, kdy umřel ten nejúžasnější ze všech, já totiž jako správná citlivka anime moc prožívám. Zajímavý je, že jsem citlivka jen co se týče anime, jinak vůbec. Jenže ty příběhy v těch seriálech, který jsou jenom nakreslený jsou tak neskutečně reálný, že se do toho vžiju snad víc jak do knížky nebo normálního hranýho filmu a pak mi stačí malinko a já bulím. Však u té poslední záležitost s Itachim a Sasukem v Narutovi jsem měla hysterickej záchvat. Aha, já zapomněla. Vy zase asi nevíte, o čem to melu. Ještě jsem si pořád nezvykla. Zjistila jsem, že anime na mě má hroznej vliv. Uzavírá mě do sebe. Není to můj názor a nesnažím se tady ze sebe dělat nějakou drsňačku, ikdyž většina nad tímhle článkem asi bude kroutit hlavou a říkat si, jak nehorázně trapná jsem. Ale když už mi to řekla mamka i nejlepší kamarádka, něco na tom bude. Prej jsem se přestala usmívat.

Což pochybuju, směju se každé kravině. Ale prej jsem zvážněla a všechno moc rozpitvávám. Vždycky jsem všechno pitvala, ale já a vážná, to mi fakt nejde dohromady. A pokud se se mnou něco děje, zajímalo by mě co to zapříčiňuje. Smrt kreslené postavičky v anime seriálu asi těžko. Tak co?

Zjistila jsem, že nesnáším lidi. Nechce se mi na facebook, protože tam akorát budu číst statusy o tom, že už jsou Vánoce, že nesněží nebo naopak, že láska je k hovnu a já nevím co všechno. Na nikoho nemám náladu. Na nikoho z těch, co mi věčně svítí online v chatu. Měla jsem se asi narodit jinde, nezapadám sem. Možná už začínám fakt bláznit, ale tak na mě lezou myšlenky jak nějakého schizofrenního psychopata. Říkám si, koho kromě rodiny a kamarádky mám? Všchni jsou obklopení plno lidma, já nikým. Možná od sebe lidi zybtečně odháním a na všech hledám chyby, jsem nekomunikativní, nepřátelská. Ale tady mezi něma se prostě nedá vybrat jeden normální člověk, kterýho bych za kamaráda mohla brat! A ne, fakt si na nic nehraju a nedělám ze sebe drsňačku nebo chudinku. Právě jsem vám sem vypsala všechny moje pocity, který mě deptají už nějakou dobu, tak si toho važte, slečinky. Není pro mě jednoduchý tohle psat, stydím se za to.

Každopádně musím říct, že vaše komentáře mě vždycky hrozně potěší. Nejvíc ty, ve kterých zjistím, že autorka komentáře je úplně stejná, jak já. Většina z vás je mi daleko sympatičtější, než polovina mých známých :) Děkuju vám.


Úžasnej Ryuzaki z Death note :) tak nějak jsem si zamilovala jeho vlasy

 


Komentáře

1 Denisa Vargová (16 let) Denisa Vargová (16 let) | Web | 23. prosince 2013 v 10:38 | Reagovat

Po pravdě měla jsem úplně to stejný období Rai ;) asi tak okolo ledna to na mě přišlo. Nic mě nebavilo, začala jsem pitvat věci do podrobností a i když umřel někdo, koho jsem vůbec neznala, tak jsem nemohla udržet slzy. Bylo to strašné. Pokračovalo to celé prázdniny. V srpnu jsem se na táboře přesvědčila o tom, že lidi jsou nesmírné svině a měla jsem nesmírnou chuť něco udělat. Byl to ten nejhorší tábor na světě. V září jsem do školy nastoupila plná elánu, energie a se smíchem ovšem po měsíci mě to zase přešlo. Nesnáším tam ty lidi nebo spíše ne že nesnáším, ale nemám je ráda. Mám tak dvě kamarádky a zbytek se se mnou baví jen proto, že je ten daný se mnou ve třídě. Je to dost zdrcující. Nemám nikoho. Dvě kamarádky, mamku a přítele. Alespoň tohle mě dokáže uklidnit. Ale neboj se ono to přejde :) stačí si zacvičit nebo něco takového :) poslední dobou jsem zase ta vysmátá Denča :) btw. fakt hodně jsme si podobný Rai :) bude to lepší věř mi ;)

2 Aww*:3 Aww*:3 | E-mail | Web | 23. prosince 2013 v 13:55 | Reagovat

Můj spolužák taky sleduje Naruta atp. prostě anime. Já jsem spíš ráda ve společnosti a lidi (ale jenom některý)

3 Deny. Deny. | Web | 23. prosince 2013 v 14:31 | Reagovat

Hele víš co..každý má den nebo dny,kdy si myslí,že je na všechno sám :) Já jsem veselej optimistickej člověk a docela čumim,že teď pár dní jsem na tom taky nebyla moc dobře.Jestli nechceš být smutná a chceš se zase smát,tak musíš pro to něco udělat a když chceš,tak to dokážeš :) Je dobře,že si na nic nehraješ a seš sama sebou ;)

4 Liitokala Liitokala | Web | 23. prosince 2013 v 23:16 | Reagovat

Docela rozumím, že nemáš náladu na lidi, taky ji nemám... Má ráda Vánoce, ale u nás jsou pokaždé hrozné psycho, takže mi na té náladě moc nepřidaj ;-) . No nic, to zas přejde...
Se sledováním anime zkušenosti nemám, ale měla jsem období, kdy jsem hodně malovala a psala jsem příběhy. Toho psaní jsem pak radši nechala, protože jsem došla do fáze, kdy jsem se začala bát, že z se toho vymyšleného už nedostanu zpátky... (To zní divně, no nic...)
Brzo se uzdrav! :-)

5 czsk-rap czsk-rap | Web | 24. prosince 2013 v 10:17 | Reagovat

Šťastný a veselý :)

6 Qawp Qawp | Web | 24. prosince 2013 v 10:47 | Reagovat

Když jsme na ten díl naruta koukaly s kámoškou, tak sme u toho taky bulely jak mimina :D ale ona je teda víc jako ty .. mě rozbulí každý umírající štěňátko, ale ona je podobnej tvrďák jako ty :D

7 the lizz. the lizz. | Web | 24. prosince 2013 v 12:15 | Reagovat

Ale no taaak, každej má občas krizi a nesnáší lidi, ale to neznamená, že bys kolem sebe neměla přátele :) Jsi užasná, to si pamatuj, tak si zbytečně nekaž náladu takovýma myšlenkama o Vánocích:)

8 MuMie.xo MuMie.xo | Web | 24. prosince 2013 v 13:55 | Reagovat

Taky se občas potřebuju vypsat.. Teď momentálně se mi to ale nijak nedaří a moje články se nějak čím dál tím víc zmenšují.. Prostě nevím co psát:D Když umře někdo z filmu nebo seriálu, koho jsem měla ráda brečím strašně takže vůbec nejsi sama.. Ale u filmu si ráda pobřečím. Vůbec mi nepřipomínej nějaký lidi, klidně bych žila někde úplně sama a měla jen spoustu zvířátek:3

9 Infinity Infinity | Web | 26. prosince 2013 v 23:37 | Reagovat

Taky jsem si takovým obdobím prošla a uvidíš, že časem se to spraví a fakt vím, o čem mluvím. Není to jen, abych tě uklidňovala. Je škoda, že na tobě blízcí sledují, že jsi i zvážnila. Já ti něco poradím, když už je mi těch 20 let. :D Prostě si užívej života, jsi mladá, není čas na to, abys byla pesimistická a na život takhle nahlížela, raduj se z maličkostí a ty lidi, kteří ti tak vadí a kvůli kterým nemůžeš ani vidět fb úplně ignoruj, nenechej se jimi nějak rozhodit, to je jen plýtvání energie. :)

Mě si anime nikdy nezískalo, nějak mi to není blízko, ale věřím tomu, že jsi v tom našla únik jako třeba já v knihách. To, co mi dávají knihy, mi nedávají žádné filmy ani seriály, to se nedá ani popsat. :)

Snad ti bude brzo lépe a uzdravíš se, pak až budeš zdravá se zkus koukat na život jinak než teď. Třeba ti tenhle komentář pomůže, budu doufat, že jo. :-)

Tvůj blog mám hrozně ráda a mrzí mě, že jsem tu tak dlouho nebyla, ale kvůli škole nemám čas téměř na nic, takže ani na můj milovaný blog a na komentování mých oblíbených blogů. Hrozně mě to mrzí. :(

A chtěla jsem ti moc poděkovat za krásný komentář k recenzi, opravdu jsi mě potěšila. Jsem ráda, že díky mé recenzi ses porozhlídla po knize Skála a udělalo mi radost, že si myslíš, že mé recenze jsou skvělé. Vážím si toho. :)

10 †SeňoritaVampiresa† †SeňoritaVampiresa† | Web | 27. prosince 2013 v 16:30 | Reagovat

Že by v tom doopravdy něco bylo?
Ségra od mé nejlepší kamarádky začala být naprosto posedlá anime a už se pro ní hledá psycholog protože se zcela uzavřela do sebe. Ale nebudu to tu nějak hrotit, možna to je jenom taková menší shoda náhod :)

11 G. G. | E-mail | Web | 29. prosince 2013 v 0:06 | Reagovat

Já taky nedávno měla to období, kdy jsem na nikoho neměla náladu. A na Facebook se mi teď taky dvakrát nechce. Někdy jenom ležím v posteli, poslouchám hudbu a přemýšlím a tak je mi nejlíp. A nebo taky nejhůř.
Nedávno jsem měla taky ten pocit, že nikoho nemám, a dvě hodiny v kuse jsem brečela. Ale to byla fakt síla. :D ..a pak jsem usnula a nějak se z toho vyspala a dneska je mi suprově :)
Neboj, ono to přejde, a někdy je lepší mít jen jednu nebo dvě opravdové kamarádky, než plno falešných :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama