diary

bad girl

8. června 2014 v 17:26 | raive
Tak jsem tu zase. Nečekala jsem to, myslela jsem si, že napíšu jeden článek a pak zase pauza. Ale je tu člověk, díky kterému mám velkou chuť pokračovat s blogem. Terezko, hrozně moc ti děkuju. Před chvílí jsem si přečetla tvůj komentář u minulého článku a hrozně mě potěšil. Jsi strašně hodný člověk a moc si tě vážím. Až pojedeš kolem, určitě se musíš stavit! :D Takže se zase plně vracím na blog. Dneska se podívám po delší době na vaše blogy a doženu všechny ty články, které jsem propásla.

Dramatický článek po 2 měsících.

7. června 2014 v 13:01 | raive
Po dlouhé době vás všechny zdravím. Měla jsem v plánu v blízké době napsat článek o tom, že končím. Celé dva měsíce, co jsem nepsala žádné články jsem na blog ani jednou nemyslela. Vůbec jsem si na něj nevzpomněla. Tentokrát se opravdu hodí říct, že nebyl čas. Poprvé za život, co to do článku píšu to je pravda za 10 dní nám končí škola, kvůli nějaký opravám, takže končíme o týden dřív. Což mě nehorázně štvě. Poračovala bych dál, ale při každém pomyšlení, že už mi se třídou zbývá jen 10 dnů a pak konec všeho se mi chce brečet, takže na to radši kašlu. Chceme spolu trávit co nejvíc času, pořád jsme venku, na nějakých akcích a nebo prostě u sebe doma. Včera jsme se vrátili z výletu, který byl naprosto dokonalý. Byli jsme na pokoji s klukama. Tři holky a tři kluci, parádní kombinace :D Ještě v tomhle složení. Užila jsem si to maximálně. Nejlepší byly večery, kdy si každá z nás zalezla k jednomu z kluků do postele a povídali jsme si. Když nás někdo viděl, hned si myslel, že děláme něco neslušného, ale my jsme slušní! :D Takže jsme si opravdu jen povídali.. Ležela jsem s mým nejlepším kamarádem, se kterým je to teď úplně na nic, protože naše kamarádstvi se zvrtlo a přerostlo to v trochu víc. No, hodně víc. Takže je to s ním teď všelijaké. Nejsme ani kamarádi, ale ani nejsme spolu. A obávám se, že takhle to už zůstane. Jak dramatické.

Jinak se u mě nezměnilo absolutně nic. Jak to teď bude s blogem vůbec netuším. Pokud zvládnu u psaní zůstat, tak asi budu pokračovat dál. Pokud zase měsíc nic nepřidám, tak blog zruším. Uvidím. Ale docela mi všichni chybí, takže nejspíš budu v blogování pokračovat. A ještě nesmím zapomenout zmínit, že tenhle článek píšu jen díky Terce, která mi nedávno napsala, jak to bude s blogem.. A mě to nějak nakoplo k tomu, abych zase napsala po dlouhé době článek. Takže ti děkuju :)

lalala

3. dubna 2014 v 11:02 | raive
Ale, hele kdo se to ukázal. Po 2 měsících. Nebudu se omlouvat, nemůžu každý článek začínat omluvou. Mrzí mě, že jsem tu tak dlouho nebyla. Ze začátku to nebylo mojí vinou. Jsem totiž hrozně šikovná a zavirovala jsem si noťas, už podruhé. Netuším jak se mi to povedlo, ale milý noťásek fičel na opravdu. Po týdnu mi už ale oěpt zabíral místo na stole, ale já jsem byla hrozně líná něco přidat a přinutila jsem se k tomu až dneska. A to jen proto, že jsem nemocná a absolutně nemám co dělat. Tak jsem si trošku pohrála s designem. To, že vypadá jak o prvňáčka už není podstatné a teď se ještě po hodně dlouhé době podívám na vaše blogy a budu doufat, že budu konečně zase aktivní. Kdybych se ozvala aspoň jednou do týdne, byla bych dobrá :D

Výpadek.

20. února 2014 v 18:55 | raive
Člověk by si pomyslel, že když jsou prázdniny, tak se alespoň třikrát do týdne ozvu. Možná bych se i ozvala, ale od pondělka jsem byla pryč. Celou tu dobu jsem se těšila, že zase půjdu s někým ven, po dlouhé době. A že nafotím pár fotek, které vždycky stojí za nic, ale mě focení prostě baví. Dneska, když už mám konečně čas, akorát jsem byla zavřená doma. Nemám na nikoho náladu. Zase? Ne, ještě pořád. Mám už delší dobu jakýsi výpadek a vůbec se mi nechce s nikým komunikovat. Chat na facebooku mám neustále vypnutý a to u všech lidí. Ani vlastně nevím, proč tam chodím, když nemám chuť si s nikým psát. Samozřejmě je pár vyjímek, asi tak 4 lidi, ale ty zase nechcu otravovat. Jednomu z nich dlužím velikou omluvu, protože jsem se přestala ozývat a komunikovat totálně. Nejdřív jsem to dělala proto, že jsem se bála, že ze mě budou padat akorát depresivní kecy, ale časem to přerostlo v to, že mi bylo blbé se ozvat proto, že jsem dlouhou dobu nekomunikovala. Achjo, to nedává smysl.

Dnešek jsem pojala kreativně, abych neměla čas na přemýšlení, které by přerostlo v depresi. Já a kreativnost jsme nikdy nebyly kamarádky, ale tak nedopadlo to nejhůř. Vstávala jsem asi ve 12, protože jsem byla nedospaná ze dvou zábav, jedné diskotéky a plesu. Uklidila jsem celý dům a pak jsem se usádlila i notebooku a vytiskla si asi 16 fotek, které jsem potom asi 2 hodiny obstřihovala a lepila na stěnu. Je jich pořád málo na to, aby mě to uspokojilo, ale nemůžu si jich tisknout 50 naráz, protože by taťkovi asi došla barva v tiskárně. Myslela jsem si, že každá půjde jiným směrem, ale kupodivu jsou nalepené celkem rovně a vypadá to fakt dokonale. Bude krása usínat s těma nejúžasnějšíma fotkama nad hlavou. Nevím proč, ale nejvíc toho zabraly fotky z Naruta a AHS. Čím to asi bude? :D

poctivá raive se opět ozývá

9. února 2014 v 22:25 | raive
No, tak jsem zase po dlouhé době zpátky. Je mi trapně za to, co jsem dokázala na klávesnici naťukat, opravdu si připadám jako zoufalec co ze sebe dělá chudáka, naštěstí vím, že to tak není. Co si myslí ostatní je mi fuk. No (zajímalo by mě kdy se zbavím zlozvyku říkat "no"), mám plno nezajímavých novinek a mám chuť se o nich po dlouhé době rozepsat. Pak by se možná hodilo podívat se zase konečně na vaše blogy. Zajímalo by mě, jestli na můj blog ještě někdo chodí. Jsem neaktivní, protivná a líná na to abych komentovala. Příklad suprového bloggera.

hate hate hate hate.

26. ledna 2014 v 21:32 | raive
Achjo, omlouvám se vám. Čekala jsem jak nejdýl to šlo, až mě přejde špatná nálada, abych mohla napsat pozitivně naladěný článek. No, myslím, že bysme se všichni hodně načekali, protože ta mě snad už neopustí. Nevím co se se mnou zase děje, ale už mě to pěkně štve. Posledních pár dnů jsem úplně mimo. Dokonce i učitelka si mamce stěžovala, že jsem uzavřená ve svém světě a nevnímám okolí. Možná má pravdu. Ale pořád je to lepší, než být uzavřená v odporné realitě. Nenávidím lidi. Nenávidím všechny kolem sebe. Všichni mě obtěžují už jenom tím, že je potkám nebo že se se mnou snaží komunikovat. Všichni si stěžují, že jsem protivná a že se s nikým nechci bavit. Jedna slečna mi dokonce i řekla, že jestli si myslím, že jsem cool když si hraju na nemluvnou, tak že jsem na omylu a že vypadám jedině tak namyšleně. Což mě samozřejmě hrozně zamrzelo, protože já hrozně chci vypadat cool a proto s nikým nemluvím (miluju ironii). Určitě mám zapotřebí si na tohle všechno hrát. Oni prostě nepochopí, že na ně jenom nemám chuť ani náladu. Bude to znít divně, ale jsem ráda, že mám vás. Nedovedete si představit, jak bych vás všechny chtěla poznat osobně, jste tak strašně fajn. Achjo, chci někam utéct, někam pryč od lidí. Nevezme mě někdo na výlet? Jo, určitě jste všichni celí žhaví mě někam vzít^^ A mám chuť změnit design, už aby bylo jaro, těším se až budu vymýšlet jarní design. Duchaplnost tomu článku dneska fakt nechybí -_- achjo.. Mějte se.

better than friends

12. ledna 2014 v 14:17 | raive
Dneska sice celkem jasnou představu, o čem chci psát, což se mi jindy nedaří hned, ale nadpis článku bude zase horší. No to je jedno. Pokusím se srozumitelně vykecat z toho, co mám na srdci.

VIP RAIVE (prvnířádkyberteironicky)

7. ledna 2014 v 13:25 | raive
Pokud jste si někdo mysleli, že jste cool nebo něco víc, pletli jste se. Na mě nemáte. Protože jsem tak hrozně slavná bloggerka, co má za jeden den návštěvnost přes 100 lidí, počet článků u komentářů přesahuje vždycky alespoň 50, měla jsem tu čest jako první na tomhle světě vidět jedno důležité video. No dobře, nebyla jsem možná úplně první, ale dosud nebylo zveřejněno. Autorka videa byla včera tak laskavá a poslala mi ho na facebooku. A to video je o Denči z ever-in-love.

Takže dneska všichni povinně mezi 4-5 hodinou, pokud teda Denča dodrží dohodu, zavítejte na její blog a pusťte si to video, které mě bavilo i pobavilo :D A prosím berte na vědomí, že jsem jen nevinná dívka, která není mentálně úplně v pořádku a proto vám o tomhle píše článek, jehož první řádky o velké návštěvnosti a obrovském počtu komentářů byly myšleny ironicky! Děkuji :DD

school after Christmas

6. ledna 2014 v 16:11 | raive
Dnešek začal fakt krásně. Šla jsem spát asi o půl 5. a pak jsem byla nemile překvapená, když se mě v 6 budík pokoušel dostat z postele. Nevěřila jsem tomu, že už je 6 a ještě jsem si na mobilu našla světový čas, jestli se mně náhodou nezměnil sám od sebe čas na mobilu. No, nezměnil. Ale nakonec jsem se s pomocí mamky dostala do školy (autobus mi samozřejmě ujel). Byla sranda sledovat, jak všichni chodí do školy v novém oblečení, které dostali na Vánoce. Nevím sice moc proč to řeším, když jsem i já mezi ně patřila, ale stejně jsem to řešila snad celý den. Dobře, je asi normální, že když člověk dostane nové oblečení, že v něm hned chce jít. Tady jde ale o to, že snad celá naše třída se v těch hadrech cítila strašně like a boss a asi čtyři lidi za mnou přišli a začli se mě chlubit. Nevadí mi, když mi někdo ukazuje novou věc, ale vadí mi tohle očividné chlubení. Možná že to zase moc dramatizuju, ale oni mě ta strašně serou! Jeden kluk, asi nejnamyšlenější člověk jakého znám, očividně dostal novou mikinu, Vans. Pak všechny obcházel, vždycky ukázal na ten nápis a jenom tak pohrdavě prohlásil "Čum na to, Vans!". Když to udělal mně, strašně se divil, že jsem ho poslala do pryč a pak celý den řešil co to do mě vjelo. Jsem asi moc přecitlivělá, ale aspoň ta představa, že nejlepší kamarádku to štvalo snad ještě víc jak mě, mě uklidňuje.

hey doctor, i need your help

3. ledna 2014 v 13:30 | raive
Tak takhle hrozně, jak dneska v noci mi v životě nebylo. Vyjimečně mě nepřepadla deprese ani výčitky a ani nic tomu podobné, ale popravě, co bych dala za pořádnou depku. Teď už teda ne, ale v noci jo. Chápu, že můj zdravotní stav je všem ukradený, ale komu se mám jinému svěřit, než anonymně na blogu lidem, kteří mi jsou většinou daleko příjemnější jak moji známí? Asi kolem 1:00 jsem chytla hrozné křeče v břichu a začla jsem se bezdůvodně třepat, protože zima mi nebyla. Takže jsem z toho vyvodila, že opravdu mám střevní chřipku. Takhle to pokračovalo celou noc, ale křeče sílily. Nakonec mi hrozilo, že pojedu do nemocnice, ale když jsem uslyšela slovo kapačky, okamžitě jsem odmítla. Asi v 5 ráno jsem konečně usla a nikdo si nedovede představit, jaká to byla úleva. No, myslím, že tohle tady vypisovat asi vůbec nemá smysl, ale já jsem na blog vždycky psala každou kravinu :D
 
 

Reklama